Kdybyste nemohli být s tím,koho milujete,zůstanete s tím,kdo miluje Vás???
Chceš se spřátelit???Zde!!!:)
Chceš ikonku???Click!!!:)
Hroooozně moc prosííím o hlasek v SONHzT ankete Tu!!!:)
Prosííím hlasněte v SONB!!!Tu!!!:)
EXTRA NOVÉ VIDEA Z NEW MOONU!!!TADY!!!

SB PLS ZAPIŠTE SE!!!HERE

Povídka-Sunshine

Sunshine-3.Ignorace

5. května 2009 v 15:20 | uuuzaaa
Sunshine

Takže...Rozhodla jsem se sem dát ještě jednu kapitolu povídky...Moc prosím abyste si ji přečetli (pokud bude čas tak i ostatní díly které jsou TADY!!!) a napsali mi svůj názor do komentů...Fakt moc potřebuju Váš názor abych věděla jestli mám pokračovat nebo ne...Děkuju...:)

3.Ignorace

Zůstala jsem tam stát jako opařená.I učitelka vypadala,že se s takovým přístupem už hodně dlouho nesetkala.Asi po půl minutě trapného ticha si starostlivě prohlédla mé čelo a znepokojeně prohlásila:
"Slečno Swanová…Tohle nevypadá dobře…S tímhle musíme na ošetřovnu.." Doteď jsem moc neměla čas zaobírat se svým úrazem a až teď jsem si vzpomněla na náraz do volantu.Opatrně jsem si šáhla na čelo.No jasně…Co byste od takového nemehla jako já čekali…Měla jsem půlku čela od krve.
Na ošetřovnu se mi dvakrát nechtělo,ale nakonec jsem se podřídila.Naštěstí stačilo to jenom vydezinfikovat a zalepit náplastí.
Díky bohu mě neposlali domů a já jsem mohla dorazit alespoň na biologii…Snad stihnu ten test…Rozběhla jsem se jak nejrychleji to šlo k učebně biologie.Bohužel už zvonilo,takže už byli všichni ve třídách.Vběhla jsem do učebny a zůstala jsem u dveří stát jako přibitá.Měla jsem s NÍM společnou biologii!!!Probudilo mě až učitelovo zakašlání.Začala jsem se rychle omlouvat.
"Omlouvám se…Byla jsem na ošetřovně…Mám tady potvrzení…" Přitom jsem předávala učiteli podepsaný papír.Nenápadně jsem pohledem projela celou učebnu.Přistihla jsem několik spolužaček,jak na NĚHO zasněně až sentimentálně hledí.Pak jsem projela i ostatní kluky,kteří po NĚM naopak naštvaně pokukují…Asi konkurence…
A konečně-jsem nenápadně zajela pohledem k…NĚMU…Seděl vzpřímeně v jedné z lavic a tvářil se,jako by ho něco bolelo…Na malou chvíli jsem prozkoumala jeho oči-pořád byly černé…Najednou se jeho pohled střetl s mým…Bylo to…Jako studená sprcha...Ten chlad,zuřivost a zároveň velká bolest v jeho pohledu ještě ve větší míře než dneska ráno.Otřásla jsem se.A nebylo to chladem.Všechna okna v učebně byla zavřená…Bylo tu skoro nedýchatelně…
"Dobře slečno Swanová… Posaďte se…" Zamířila jsem k poslední lavici-pochopitelně co nejdál od NĚJ…Učitel mě ale zarazil.
"Slečno…" letmo se podíval do svých složek. "Dneska také píšete zkoušku že ano?"
"Ano" stručně jsem odpověděla
"Prosím-posaďte se…"přejel pohledem třídu a zastavil se u NĚHO.Ne!
"Posaďte se tady vedle Cullena prosím.Ať na vás vidím."sakra sakra sakra!!!Prosím všechno jenom to ne!!!Sakra!!!
"Samozřejmě…" Co mi zbývalo?!Pomalým krokem jsem zamířila k Edwardově lavici…Všimla jsem si,že několik holek (myslím že to byla hlavně Jessica a Lauren) se po mě zlostně podívaly.Doklopýtala jsem až k volné židli vedle Edwarda,posadila se a nenápadně posunula svou židli co nejdál od něj.Edward se na mě nedíval.Díval se do prázdna a nepatrně se třásl.Vždycky,když jsem udělala sebemenší pohyb trhnul sebou a nahodil ještě mučedničtější výraz.
Prostě se nijak nesnažil skrývat to,že se mě štítí….Nechápala jsem to…Bylo to třeba tím,že jsem mu nabourala auto?Ale to by se tak musel tvářit už ráno..Byla jsem naprosto zmatená.A taky zklamaná.
Učitel mi dal papír s testem…Byla jsem sice naučená,ale jeho přítomnost mě natolik znervózňovala,že jsem měla úplné okno.Edward poslouchal výklad (podle mě to ale jenom předstíral) a přitom svíral okraj lavice tak,že to vypadalo,že ho tak nějak…skoro rozmačkal…Někdo za mnou něco řekl a já se otočila.Nic to ale nebylo a tak jsem se opět podívala na jeho ruce.Pod nimi byla lavice najednou úplně rovná a čistá…Copak se mi to jenom zdálo?
Asi deset minut před koncem hodiny ze mě konečně něco vypadlo a já jsem v posledních minutách psala jako o život.Zničehonic se Edward zvedl a rychlým krokem-skoro až během došel ke dveřím.Učitel se na něj znepokojeně podíval a asi o půl vteřiny později zazvonilo a já jsem pochopila.Utekl aby se mnou už nemusel strávit ani minutu…Jeho chování bylo tak strašně…divné…
Odevzdala jsem test a pomalu si sbírala věci z lavice.Okamžitě ke mně doběhla Angela-jedna z mála mých kamarádek.
"Ach můj bože!"spustila hned
"Ty si seděla s Cullenem!!!Viděla si jak se tvářila Jessica s Lauren??!"mlela dál ale jak si všimla mého výrazu zarazila se.
"Copak ty nemáš radost?"
"Vypadám na to?"Zeptala jsem se s neskrývanou ironií v hlase. "Nevidělas jak se tvářil?"
"No…Vypadal tak trochu divně..Ale to je určitě tím,že je v nové škole a tak…Mimochodem…Viděla si už ostatní Cullenovi??" zeptala se s nadšením.No jasně…Je jich víc…
"Ne" a ani je radši vidět nechci…pomyslela jsem si…
"Teda ty máš dneska náladu…No hlavně už si pospěš ať chytneme místo na obědě…Ty musíš vidět!"popohnala mě
"No jo pořád…"
Hned jak jsme vešli do jídelny,věděla jsem,že se tady klidu nedočkám..
U stolu v rohu místnosti-co nejdál od otravných lidí (jak si to nejspíš oni myslí) se děli všichni Cullenovi…Okamžitě mě zaujala jejich krása…Měli všichni naprosto dokonalé obličeje i postavy…
U levého okraje seděl kluk střední postavy se špinavě blonďatými vlasy,které se mu kroutily na všechny strany.Jeho obličej jak už jsem říkala byl dokonale tvarovaný s nepatrnými pihami u špičatého nosu.Ale barva očí mě na něm zaujala asi nejvíc.Byla zlatohnědá-stejně jako Edwardova ale měla takový nepatrný nádech černé...Když jsem se konečně odpoutala od té krásy jeho obličeje,přejela jsem pohledem jeho oblečení.Bylo na první pohled prosté-černé kalhoty,šedobílý svetr a na nohou černobílé kecky,ale při podrobnějším pohledu bylo vidět,že je všechno značkové a bezpochyby velmi drahé…
Vedle něj seděla malá dívka s krátkými,hnědými skoro až černými vlasy,které jí také trčely na všechny strany.K jejímu elfímu obličeji se to ale neobyčejně hodilo.Měla ostře řezanou bradu a jak jinak-oči zlatohnědého odstínu.Její oblečení vypadalo jako z přehlídkového mola.Měla na sobě černé tílko bez ramínek nepatrným potiskem květiny šedé barvy na levé straně topu.Dlouhé plátěné černé kalhoty s páskem,který perfektně ladil s její rudou rtěnkou a náušnicemi a stříbrné jehlové střevíce.Jako jedna z mála rodiny Cullenových vypadala celkem sympaticky.
Ale naprosto mě odrovnal pohled který věnovala blonďákovi vedle ní.Byl tak plný lásky,starosti, porozumění,lítosti,oddanosti... Všechny své pocity dala do jednoho pohledu.Kluk vedle jí oplatil úsměv,který ale nebyl opravdový…Bylo vidět,že kvůli něčemu trpí…Ta malá ho vzala za ruku a hladila ho po ní…Myslím,že to moc nezabralo,ale on jí věnoval letmý vděčný pohled a nasadil bezvýraznou masku…Těm všímavějším by bylo jasné,že tihle k sobě prostě patřili…
O něco dál seděl svalnatý černovlasý kluk,jehož výška už se myslím mohla přibližovat k nějakým dvou metrům…Na sobě měl o něco modernější oblečení něž blonďák vlevo.Bílou mikinu s nápisem baseballového družstva,tmavé rifle, čistě bílé tenisky a na hlavě černobílou kšiltovku..Z jeho obličeje vyzařovala jako obvykle nezvyklá krása a…ještě něco jiného…myslím že se právě něčemu smál…?
Vedle něj seděla hezká blondýna,jejíž krása musela omračovat každého,kdo šel kolem.Její dokonale upravené blond vlasy jí v pramenech spadaly až do pasu.Působila ale poněkud arogantním dojmem,byla si nejspíš dobře vědoma toho,jak je krásná…Její oblečení bylo stejně jako u té malé jako z módního časopisu-na její útlé ramena perfektně padlo krátké černé sáčko se zlatými knoflíky,pod ním měla jednoduché zlaté šaty na ramínka s černým moderním páskem.A na dlouhých nohou černé páskové jehlové lodičky.Vypadala přesně jako dvojče toho blonďáka vlevo.Jemně poklepávala svými dokonale upravenými nehty do desky stolu.Ta bloncka a ten velkej kluk spolu nejspíš chodili…Usoudila jsem to podle toho,jak se na ni dívá…
Při této myšlence jsem očima prozkoumávala zase obličej toho velkého.Najednou k mé hrůze zachytil můj pohled a pobaveně se na mě usmál.Samozřejmě jsem hned prozkoumávala strukturu stolu,u kterého jsem seděla a určitě celá z červenala.Sakra!Co když se baví o mě?!To není možné..Odpověděla jsem si hned pro sebe.Pro ně prostě nejsem nijak důležitá.Když jsem po chvíli zase vzhlédla viděla jsem,jak ho ta bloncka probodává pohledem.On si s toho ale nic nedělal,popadl ji kolem ramen jednou velkou rukou a usmál se na ni…Byl to tak oslňující úsměv,že se na něj brzo usmála taky.Pak se ale obrátila na mě a obdařila mě zlostným,přímo vraždícím pohledem.Pak sjela starostlivým pohledem Edwarda a pak se zase vrátila ke svému miláčkovi,který se mezitím něčemu opět zasmál a to něco řekl Edwardovi přes stůl.
Viděla jsem jen jak Edward zvedá hlavu ale to už jsem stačila uhnout pohledem zpátky na stůl.Po chvíli mě ale zvědavost zase přemohla a já se na Edwarda znovu nenápadně podívala.Pořád upíral svůj pohled na mě ale něco bylo jinak.Už jsem v jeho očích neviděla nenávist ale spíš něco mezi malou bolestí a zvědavostí.A taky byl naštvaný…Nedokázala jsem určit proč,ale vypadal tak…No ale abych se vrátila k popisu spolusedících Cullenů…
Vedle té bloncky seděla o něco menší,ale přesto vysoká zrzka.Rudé,vlnité vlasy jí také sahaly až po pás a také byla neobyčejně krásná.Oči ani nemusím popisovat .I když v nich stejně jako u toho blonďáka byl tmavý odstín.Měla snad ještě větší arogantní výraz než bloncka.Její oblečení bylo poněkud odvážnější než u ostatních Cullenů.Měla na sobě dobře padnoucí zelené tílko,u krku měla obmotanou hedvábnou,krajkovou,černou šálu (která ale jak jsem předpokládala byla jenom na okrasu,protože venku zima nebyla) a s boků jí spadala hooodně krátká černá mini sukně.Všechno to zakončily útlé černé kozačky s vysokým podpatkem.
Myslím,že i slepému to bylo jasné.Byla to Edwardova holka…Nebo o něj měla přinejmenším hodně velký zájem…Když zpozorovala jeho pohled upnutý na mě,přisunula svou židli blíž k němu a vzala ho za ruku.Chtěla tím gestem nejspíš upozornit to,že je Edward jen její objev.Když se na ni Edward i potom stále ještě nedíval,vzala ho druhou rukou jemně za bradu a přinutila ho ,aby se na nepodíval.Přitom mu něco potichu řekla…Skoro přitom ale nehýbala rty…Edward ji vyslechnul,pak sklonil hlavu a díval se někam do země.Zrzka se triumfálně usmála a dále se mu věnovala.Přítomnost té arogantní zrzky mě určitým způsobem znepokojovala…
Edward byl z celé rodiny podle mě nejkrásnější…Jeho krásné bronzové vlasy působily poněkud rozcuchaným dojmem a dodávaly mu trochu chlapecký vzhled.Jeho oči byly pravděpodobně to nejkrásnější co jsem kdy viděla a jeho hladká,bledá kůže vážně vypadala jako z mramoru.Měl ostře řezané rysy a dokonalou bradu…Na sobě měl černou mikinu nejspíš značkovou (jak jinak…),tmavé džínové kalhoty a kecky…Byl prostě úžasný…
Celá Cullenovic rodinka mi přišla až podivně dokonalá…Prostě tohle celé mi přišlo divné…

Už jsem se nehodlala dál dívat na Edwarda a už vůbec ne na tu jeho zrzku,a tak jsem odnesla tác s nedotčeným jídlem a šla na literaturu…

PS: Mám tam hodně chyb tak jestli si nějakých všimnete tak prosím napište do komentů a já je opravím...Děkuju:)

2.Oči

17. dubna 2009 v 21:36 | uuuzaaa
Tak mám tu druhý díl povídky...Ale bude asi posledni ptz to asi nikdo nečte...:'-(tak kdybyste to náhodou nekdo četl tak napište komentík...děkuju...



SUNSHINE


2.Oči

Jela jsem asi 100 i když tady byla povolená rychlost jenom 70…V pohodě…Stejně tu ještě nikdo není.Mám ráda rychlou jízdu…Navíc jsem nechala střechu auta sklopenou,takže mi vítr rozcuchával vlasy a foukal do obličeje.Toho dne teda hodně vyjmečně nepršelo…Většinu roku je totiž Forks obklopeno hustým příkrovem mraků.Ne že by tedy nějak zvlášť svítilo slunce ale přece to bylo lepší,než aby mi za límec zase kapaly studené kapky deště…
Cestou jsem přemýšlela o té záhadné rodině…Byla jsem sice zvědavá,ale tak závislá jako moje spolužačky jsem tedy nebyla!Kladla jsem si otázky typu:Jestli budou namyšlení nebo ne…jestli jsou ve škole dobří nebo ne…nevěděla jsem co si o nich mám myslet…Řekla jsem si,že si svoje úvahy nechám na později.Přesněji řečeno až je na vlastní oči uvidím,nebo s nimi budu dokonce mluvit..O čemž silně pochybuju…Veškeré představování si myslím zabere Lauren s Jessicou…Byli to takové středoškolské hvězdičky…Už od prvního dne mě neměli nějak příliš v lásce…Asi jsem byla příliš velká konkurence…To tak…Sama pro sebe jsem se tomu zasmála...
Skoro jsem ani nepostřehla,že už jsem téměř u školy.Naštěstí ještě několik lidí přecházelo mezi školními domy.Zběžně jsem přejela parkoviště pohledem.Sakra!Bylo už skoro plné.Pokud možno co nejrychleji jsem vjela do prostor školy a hledala nějaké volné místo,kde bych mohla zaparkovat.Zrovna jsem jedno uviděla a začala couvat.Ještě jsem si všimla že hned vedle mnou vyhlídnutého parkovacího místa stojí pečlivě vyleštěné stříbrné Volvo a vedle něj ještě leskle červený mercedes..Konečně nebudu jediná řekla jsem si.
V tom zazvonil školní zvonek a já nechtěně hrubě šlápla na plyn.Náraz byl tak silný že mi tím tlakem hlava silně narazila do okraje volantu.Myslím že jsem pár sekund byla v bezvědomí a pak se hned probrala.První myšlenka co mi prolétla hlavou byla- Kterému chudákovi jsem asi nabourala auto?
Zatřepala jsem hlavou abych se ujistila že je na správném místě.Zabolelo to,takže asi byla…Neobratně jsem vylezla z auta,abych zjistila škody,které jsem napáchala.K mé smůle jsem bohužel nabrala zrovna to pěkné stříbrné Volvo.Už jsem začala počítat kolik asi budu muset platit,když se mi zničehonic zamotala hlava a kolena mi nějak vypověděli službu. Psychicky jsem se začala připravovat na ošklivý pád na studenou,tvrdou a ne zrovna moc hezky vyhlížející betonovou zem parkoviště.Spadla jsem ale do poněkud jiných podmínek než jsem čekala.Studené to sice bylo ale na beton to tedy nevypadalo.Najednou jako by po de mnou zmizela rovná zem.Došlo mi že mě asi někdo odnáší.Chtěla jsem otevřít oči,ale nebyla jsem toho schopná.A tak jsem se po slepu pokusila zjistit co se děje.Chtěla jsem aby můj hlas zněl co nejnormálněji ale vyšlo ze mě bohužel jen takové šeptavé mumlání.

"Co se…stalo?" dostala jsem ze sebe

"No..Nabourala jste do mého auta,při tom jste se uhodila do hlavy a potom jste omdlela…" Odpověděl mi neznámý.Ten hlas jsem neznala a přesto mi přišel tak nějak..povědomý..No v každém případě zněl tak nějak bezvadně sametově,že mě dokonce na chvíli uklidnil.Pak jsem si ale něco uvědomila.

"Aha…Moment…To…To bylo vaše auto???Ach promiňte já…já…nedávala jsem pozor a…no prostě jsem…" Začala jsem ze sebe chrlit omluvy ale přišlo mi divné říkat je ze zavřenýma očima a tak jsem se je pokusila otevřít.Ale pak jsem toho trpce litovala.Do mého zorného úhlu mě uhodil tak nádherný obličej,že jsem na okamžik úplně ztratila řeč.Jen jsem civěla.Po chvíli jsem si ale uvědomila co dělám a vyhrkla jsem.

"No…já myslím že už jsem schopná jít sama…"a pokusila jsem se vyprostit z chladné náruče,která mě věznila v železném sevření.

"Já bych to ale radši neriskoval.Ošklivě jste se uhodila do hlavy…Mohl by to být otřes mozku…"Namítal neznámý

"Prosím"Zkusila jsem to.Nepřipadala jsem si zrovna moc dobře,když jsem věděla,že se tu co nevidět někdo objeví a bude mít plno keců. Kupodivu to zabralo.
Podíval se na mě podezíravým pohledem,ale pak mě přece jenom opatrně postavil na zem.Teď když už jsem stála jsem si ho teprve mohla pořádně prohlídnout.

Nejvíc mě asi zaujal jeho obličej.Jeho rysy byly tak dokonalé,že nad tím zůstával rozum stát…Pleť byla světlá-až mramorová a předtím jsem si všimla,že je neobyčejně chladná.Byl celkem vysoký,měl celkem chlapecké rysy a vlasy bronzového odstínu.Byl to tedy oslňující pohled… Myslím,že mě přistihl jak si ho prohlížím.Sakra!Sakra!Sakra!Okamžitě jsem celá zčervenala a rychle jsem se znovu začala omlouvat.

"Hele..Já se strašně moc omlouvám!!!Já…prostě jsem…no zpanikařila jsem a…no…škody samozřejmě zaplatím…" zdálo se mi to nebo mu cukaly koutky úst?

"Ne-nemusíte mi samozřejmě nic platit"Musím přiznat že tohle už řekl poněkud překvapeně..

"V žádném případě!!Škody vám zaplatím hned jak to bude možné-"Zase mě nenechal domluvit!!!

"Ne trvám na tom že mi nic platit nebudete!!!" teď už se opravdu smál…Musím říct že když se usmíval,byl ještě krásnější.

"Mimochodem…Jmenuju se Edward Cullen…"rozpačitě mi podal ruku.Na vteřinu jsem nevěděla co říct…To byl on!!Ten nový spolužák!No to se mi snad jenom zdá!

" Bella Swanová…" zamumlala jsem a jeho nabídnutou ruku uchopila.Byla vážně ledová.Myslím že jsem v pozadí zaslechla kroky ale nemohla jsem od něho-od Edwarda odtrhnout oči.

"Ach proboha!Co se to tu stalo??!" poznala jsem hlas zástupkyně ředitele plný nechápavosti.Edward nevypadal,že ji rád vidí…Asi ji nemá moc rád..Pomyslela jsem si…Poněkud smutně se nadechnul a já čekala že na to učitelce něco řekne ale nestalo se nic.Byl ke mně otočený zády,ale přesto vypadal tak nějak…zaraženě…Vůbec se nehýbal a tak nějak ztuhnul… A tak jsem se chopila slova já.

"No…stala se mi tady nehoda a.." chtěla jsem pokračovat ale on mě nenechal.Byl pořád otočený čelem k učitele a tak jsem mu neviděla do obličeje.

"Slečna Swanová nechtěně vrazila do mého auta.Už jsme to vyřešili.Byl bych teď rád kdybyste ji odvedla na ošetřovnu. Možná že má otřes mozku."Význam věty byl naprosto v pořádku,ale ten způsob jakým to řekl…to bylo…Jeho hlas byl najednou tvrdý,hrubý a chladný jakoby to říkal o někom,koho celá léta nenáviděl…Dokonce i učitelka vypadala překvapeně…Nebo spíš tak nějak…polekaně?Na malý okamžik se na mě otočil a střetl se s mým pohledem.Pak beze slova rychlým krokem odešel..Ten pohled mi něco říkal…Byl tak…plný nenávisti a zlosti…Nebýt té černé barvy byly by úplně stejné jako ty…No jasně!!!Byly až na tu barvu přesně ty oči z mého snu!!Počkat…Neměl je předtím zlatohnědé?

1.Tma

10. dubna 2009 v 15:08
Tak už jsem sem umístila konečně nějakou povídku jak vidíte!!!Je to moje první "dílo" takže se prosím neděste...Brzo sem dám další povídky a lepší....:-)

Takže tahle část je první,takže je zatím jenom taková seznamovací...A celkem krátká ale snad se bude aspoň trochu líbit...A pls pište komentáře...:-)


Sunshine



1.Tma



Tma….Křik…Krev... Tyhle tři věci se pořád dokola opakovali. Mučili mě stále víc a víc.A já se hrůzou nemohla ani pohnout.Viděla jsem ženu. Její strach. Její bolest. Její beznaděj. Všechny její pocity jsem cítila na vlastní kůži. Žena běžela. Hrůza ji obklopovala. Klopýtala lesem a snažila se uniknout co nejdál.Chtěla jsem se za ní rozběhnout a pomoci jí ale nemohla sem udělat jediný pohyb a.…Najednou byla tma…Do toho temna se jen občas objevovali záblesky…Záblesky obrazů té ženy…Už neutíkala. Ležela. Asi byla zraněná. A pak najednou zazněl výkřik! Byl plný strachu,zoufalství,bolesti…Všechno co jsem cítila předtím se tomu zdaleka nemohlo rovnat. Pak už jsem viděla jen rudou odkapávající krev a…Ty oči!!!


S křikem jsem se probudila.Ty oči…byly tak..tak…Nelítostné…Plné nenávisti…Jejich rudá barva se mi v myšlenkách pořád ještě zjevovala…O pár minut později mě s přemýšlení vytrhl Charlie.Můj milovaný a starostlivý otec.

"Bells,co děláš ještě v posteli?Říkal jsem ti přece že…Počkej…Co se stalo?Nejsi nemocná?"Strachoval se když si všiml mého výrazu a kapajících slz s mých nevyspalých očí.

"To…Nic tati…"Škytala jsem "Jen další noční můra…" Tyhle děsivé sny mě pronásledovali asi poslední měsíc…S výkřikem jsem se poslední dobou budila skoro každý den.

"Isabello Swanová ty máš teplotu!" Zhodnotil můj stav po tom,co mi přiložil ruku na čelo.

"To nic tati.Jen jsem měla zlý sen…Když se trochu opláchnu budu vypadat vážně mnohem líp…Uvidíš…"Bylo pondělí a já za každou cenu musela jít do školy…Charlie se na mě podíval nevěřícným a zároveň starostlivým otcovským pohledem.Tenhle výraz jsem nenáviděla…

"No dobře…Ale jestli se to zhorší upaluješ do postele jasný?"


"Jasný" Rychle jsem odsouhlasila a utíkala do koupelny.Dnešní den byl pro mě důležitý,protože se dnes měli dělat zkoušky z biologie…Skoro celou noc jsem se učila,protože jestli tuhle písemku zvorám budu naprosto v háji…Jo a ještě se k nám do města nastěhovala nějaká bohatá rodina.Učitelka se myslím zmiňovala o 6 nových studentech.. Dnes mají nastoupit do školy…Ne že by mě to nějak zvlášť vzrušovalo.Na to máme na škole holek dost…Mluví se o tom už od září.Všichni jsou tak nadšení hlavně proto,že se u nás v zapadákově objeví někdo nový asi tak jednou za Uherský rok…Poslední jsem byla já.Před rokem…

Hned jakmile jsme dorazila do koupelny,zamkla jsem za sebou dveře a vklouzla do sprchy.Byl to osvěžující pocit takhle po ránu…Pořád jsem ale nemohla z hlavy dostat ten sen…Byl vážně děsivý…Nejhorší ze všeho byla ta tma,ta prázdnota,která mě obklopovala..A nakonec ty oči…

"Bello?!Pospěš si nebo přijdeš pozdě!"Křikl na mě Charlie zpoza dveří.Sakra!Ani jsem si neuvědomila kolik už je hodin.
"Už běžím…Ale ty si taky pospěš!Máš dnes práci zapoměls?"Odpověděla jsem mu.

"No jo no jo…"Zamumlal tiše a odpotácel se do předsíně… Je sice trošičku předvídatelný a ztřeštěný,ale mám ho ráda…Pořád se ještě nesmířil s tím,že máma umřela…No vlastně..Ani já ne…Je to už 6 let a pořád se s toho nemůžeme vyhrabat…I když-nepamatuji si to tak jako táta…Bylo mi deset…

"Isabello!!!"Nenáviděla sem když mi tak říkal…

"Už běžím…"Stihla jsem si jen nanést trochu řasenky a strčit lesk do kapsy.Vlasy do culíku a hurá ven…

"Konečně…"Zamumlal Charlie a vkradl se do koupelny.

Šla jsem do kuchyně a pohledem zavadila o hodiny.Proboha bylo už 8!!!Rychle jsem vzala ze stolu suchou housku a běžela pro bundu.


"Musím běžet tati!!!"Křikla jsem ještě na Charlieho.

"Já ti to říkal…"Řekl to sice potichu,já jsem to ale slyšela.Musela jsem se zasmát.

"Ahoj!"řekla jsem a ani nečekala na odpověď.


Nasedla jsem do svého poměrně starého černého kabrioletu se sklápěcí střechou.Naše rodina neměla moc peněz (Charlie u policie vydělával jen asi 15 tisíc měsíčně) , tohle autíčko zdědila kdysi matka po svém strýci.Pak ho odkázala mě…Byla jsem na něj vážně patřičně pyšná.Na střední škole ve Forks totiž nebylo moc studentů,kteří by si tohle mohli dovolit…Vlastně skoro žádný…Pohladila jsem auto po přední kapotě.Měla jsem ho ráda.Byla to jedna z mála vzpomínek na moji matku…
Naposledy jsem se ohlédla za sebe,na dům,který byl už něco přes rok mým domovem.I když jsem si na něj ještě moc nezvykla.Po té jsem šlápla na plyn a vyjela vstříc škole,zkouškám a co hůř…Novým spolužákům…


 
 

Reklama